Herečka, která je známá svým jedinečným sex-appealem. Podle Československé filmové databáze účinkovala ve více jak 100 filmech, seriálech a televizních pořadech. V poslední době jsme ji mohli vidět ve filmech Školní výlet nebo Bobule 2. Nyní točí na Slovensku seriál, který by se měl vysílat od ledna na Slovenské televizi. V současné době hraje v divadle Bez Zábradlí, v divadle U Hasičů, v divadelní společnosti Harlekýn a v divadle Pavla Trávníčka. Momentálně v těchto dnech hraje v Divadle Broadway, jako každý rok vždy v prosinci, v představení Vánoční zázrak.
Které divadelní představení je Vaše nejoblíbenější?
Každé je jiné, některé hrajeme již strašně dlouho. Všechny své role mám ráda, jinak bych je ani nemohla hrát.
Který z filmových či televizních projektů byste si ráda zopakovala?
Určitě bych si ráda zopakovala ze zahraničních s Annie Girardot např. Le Jap (to byl detektivní TV seriál), dále s Charlesem Aznavourem film Angelina, z českých by to byla s Jurajem Jakubiskem Nejasná zpráva o konci světa.
Při takovém pracovním nasazení jste stále svěží a krásná. Jak to děláte? Jak pečujete o postavu, o pleť. Držíte diety?
Já jsem člověk, který rád jí a má rád dobré jídlo a když má dobré jídlo, tak si to užívá. Omezovala jsem se jako mladé děvče, když mi bylo 18, ale v podstatě od narození mého syna se to všechno ve mně obrátilo a od té doby diety nedržím. Jsem člověk, který má hodně pohybu a pochopitelně si jdu občas zacvičit a chodím na masáže. Vlastně to ale dělám proto, abych se mohla dobře najíst.
Pro mnoho mužů jste stále idolem. Spousta žen se na Vás dívá se závistí. Jaké to je?
Já nevím, jestli se na mě dívají se závistí, snažím se s lidmi komunikovat tak, aby tam ta závist nebyla. Myslím si, že lidé by si vzájemně nic závidět neměli. Vždycky je na nás samotných, co pro sebe děláme. Závidět může jenom ten, kdo je líný a nic pro sebe nedělá.
Nechce se tomu ani věřit, ale před rokem jste se stala babičkou. Jak se v této nové roli cítíte?
Já si myslím, že je to jedna z mých nejhezčích rolí, které mám. A musím se přiznat, že když jsem jezdila na takové ty srazy školy a všechny spolužačky se chlubily, jak jsou babičkami už v padesáti, tak jsem si říkala: „To si neumím vůbec představit, připadá mi, že když je žena babička, tak už musí být hrozně stará.“ Ale je to nádherné, užívám si to úplně jinak, než když jsem měla vlastní dítě, je to krásný pocit, který ne- umím popsat.
Váš bývalý manžel MUDr. Hubert Topinka nám prozradil, že svého syna, který pracuje jako humanitární pracovník po celém světě, neváháte navštívit i v nebezpečných oblastech. Nemáte při těchto cestách strach?
Já si říkám, když on to zvládl a nic se mu nestalo, tak to musím zvládnout také. Byla jsem za ním v Kyjevě, tam to nebylo nijak riskantní. Pak jsem ho navštívila v Ugandě, a to už bylo trošku náročnější, protože jsem pochopitelně musela podstoupit spoustu různých očkování, které musíte mít do zemí třetího světa. Bála jsem se, jak to bude můj organismus po návratu zvládat. Ale jsem hrozně ráda, že jsem cestu do Ugandy nakonec absolvovala, protože to byly neuvěřitelně silné zážitky. Na jednu stranu jsem se setkávala s bídou, o které jsem vůbec neměla představu, že existuje, a na druhou stranu jsem na vlastní oči viděla nádhernou africkou přírodu – byli jsme poprvé i na safari. Jsou to zážitky, které vlastně nemůžete mít jen z kin a knížek, ale které si musíte prožít. No a pochopitelně, že bych se za synem Hubertem chtěla podívat i do Pákistánu, kde je v současné době.
Jste velmi aktivní a časově vytížená žena, jak vlastně relaxujete?
Když mám volný den, snažím se relaxovat tak, že si zajdu na masáž, na kosmetiku nebo si zacvičím. V létě chodíme na golf, to je úžasná relaxace . Někdy pracuji naplno dva tři měsíce a pak si udělám měsíc volno. V létě trávím volno spíše tady v Čechách. Naopak v zimě většinou jezdíváme do teplých krajů, kde se člověk nejvíce zrelaxuje. Jsem ve znamení raka, takže miluji moře a slunce.
Chystáte se někam?
V lednu se chystáme na Mauritius, a protože jsem hodná babička, tak jsem Huberta s vnučkou a jeho ženou pozvala na Mauritius také. Takže tam na 14 dní za námi přijedou, abych vnučku také viděla.
Prozradíte našim čtenářům, jaký je Váš názor, případně vztah či zkušenosti s estetickou chirurgií?
Jako žena v mém věku něco málo za sebou mám. Musím říci, že když mi bylo mezi 40 a 50, tak jsem se bála daleko méně než teď, když jsem starší. Najednou se člověk daleko víc bojí o své zdraví. Musím se přiznat, že jelikož jsem žila s plastickým chirurgem, tak jsem toto téma měla doma „denně na talíři“ a věděla jsem, o čem to je – jak může plastická chirurgie pomoci, ale jak může i ublížit. Myslím si, že každá žena i muž, pokud mají nějaké problémy, necítí se dobře, nebo chtějí zdokonalit svůj vzhled, mohou to řešit. Proč se koukat na starou ošklivou ženu či muže, když se jim dá pomoci. Ale je to každého věc. U nás je bohužel návštěva plastického chirurga často ještě určité tabu. Lidé se za to stydí a bojí se o tom hovořit. Já osobně si však myslím, že kdo má pocit, že by se sebou měl něco udělat, tak by se toho rozhodně neměl bát.
Nedá mi, nezeptat se, kdybyste dnes dostala nabídku z Playboye?
Já si myslím, že bych do toho už nešla, protože člověk nevstupuje dvakrát do stejné řeky. A že už by se to asi nepovedlo tak, jak se to povedlo kdysi. Práce byla strašně prima. Focení probíhalo v Brazílii a navíc jsem měla jistotu, že pokud by se fotky nepovedly, nikdy by se nezveřejnily.
Co byste poradila našim čtenářkám, aby ve Vašem věku vypadaly stejně nádherně?
Co bych poradila? Aby se snažily být pozitivní, aby se nebály život si užívat a snažily se dělat víc pro sebe než pro své okolí.